EDMANIA – týden poté (report)

EDMANIA – to je pojem, který nejen pro mě, ale určitě celý náš tým, který tam byl, znamená něco více než jen “obyčejný” jednodenní festival. Tohle se pro nás totiž stala naprostá “srdeční záležitost” a už po cestě zpět do naši domoviny jsme probírali, jak moc se těšíme na další edici EDMANIe. Nebudeme ale předbíhat a podíváme se na tu uběhlou.

Předem podotýkám, že většina z nás má za sebou minimálně jednu spoluorganizaci na různých festivalech, ať už velkých nebo malých, takže některým lidem se možná bude zdát můj názor zkreslený. Věřte ale tomu, že to všechno beru opravdu objektivně a se zapojením těch pár mozkových závitů, které mi po našem prvním festivalovém týdnu zůstaly.

Začneme tím, na co návštěvníci nadávali (pro mě nepochopitelně) asi nejvíce, a to čekací dobou před vstupem do areálu. Je jasné, že na takovouhle akci musí být zpřísněné bezpečnostní podmínky už u vstupu. Za mě osobně pánové při kontrole na vstupu odváděli perfektní práci. Detektor kovu byl samozřejmě jasný. Následná prohlídka batohů nebo kabelek byla rychlá (samozřejmě záleželo na tom, jak moc si s tím pohnete vy) a “sekuriťáci” byli příjemní (což se nestává moc často).

Docela mě pobavilo, když si návštěvník před námi donesl svačinku od maminky a deodorant ve spreji … a ještě nadával (ano, typické české mravy se projevily), obojí musel samozřejmě vyhodit, ale při tom jen stačilo trochu zapojit mozek. Naše OneZoo Music crew, která dojela o trochu později, čekala i s akreditací maximálně 40 minut, což jsme všichni čekali. První dojem (který bývá nejdůležitější) tak byl rozhodně v pořádku. Dobrá, možná za to mohly i usměvavé slečny s festivalovými náramky, které na nás čekaly hned za security …

Warm-up

K warm-up DJs nebylo co dodat, udělali svou práci perfektně, i když mezi fanoušky byly ještě před akcí pochyby. Jako první se objevil Soul Mirror, který měl asi tu nejtěžší práci, a to hrát jako úplně první. Někteří si řeknou: “Hele nikdo tam není, nezáleží co hraje.” To ale rozhodně není pravda, warm-upy vždy rozhodují o tom, jak se bude celý event vyvíjet a hlavně co uslyší návštěvníci hned po příchodu. No a Soul Mirror rozhodně všechny naladil na ten správný vibe. Kdo nestihl, tak si může celý opening pustit níž.

Jako druhý na stage naběhl Martin Michniak, a tahle stálice slovenské trancové scény rozhodně nezklamala. Tedy rozhodně nezklamala fanoušky takových těch temnějších a hutnějších tónů (sound Coldharbouru byl doslova cítit ve vzduchu) a progressiv přilákal rozhodně všechny.

Další pak přišel na řadu Milan Lieskovsky, producent jednoho z tracků, které mám pořád zaryté do paměti – Elenya. Popravdě se ještě minuty před nástupem báli někteří fanoušci toho, aby Milan opravdu zahrál set okolo trance a rozhodně nezklamal. Ano, “back to the roots” set se opravdu vydařil. Energie už teď byla cítit z každého tónu a my věděli, že tohle bude ještě velké.

Poslední z warm-up DJs byl tentokrát PICO – jeden z nejlepších warm – up DJs ve střední Evropě. Ano, v celé střední Evropě, jeho práce s publikem je neuvěřitelná, dosáhl přesně toho, co se od těch nejlepších chce – dostat lidi do varu. Dokonce se mi zdá, že jsem viděl, jak začaly tančit i stromy kousek za areálem  … ale to se mi mohlo zdát kvůli slunci (budeme dělat, že za to mohl PICO).

Main Time

Po warm-upu přišla chvíle, na kterou čekalo hodně z nás. Na stage nastoupil Rodg, který patří pod stáj Armada a je bohužel jeden z těch nedoceněných geniálních DJs, kteří na současné scéně vystupují. Po vystoupení v Trenčíně si ho ale museli zamilovat úplně všichni jak ze Slovenska, tak i z Čech. Build-upy, která vás nechaly v očekávání na další drop a dropy silné jaké káva s RedBullem. Rodg rozhodně patřil k tomu nejlepšímu co jsme večer slyšeli.

Jak už jsem napsal, Rodg patřil k tomu nejlepšímu, co jsme večer slyšeli, pak ale přišel Ørjan Nilsen, na kterého jsem se osobně těšil možná i více než na Armina (dobře, přeháním). Ørjan totiž vždy přinese do každého eventu řádnou dávku progressivu, pure trance, ale i tu malou špetku upliftingu, která se tam občas vloudí. Co více si můžete přát? Teď to totiž přijde, protože od téhle chvíle musím velké uznání dát i VJ, který zpracovával vizualizace a určitě i osvětlovači. Je mi jasné, že u Ørjana se v tomhle ohledu museli opravdu “vyblbnout”, protože show to byla skvělá. Chvíle kdy fanoušci doslova ječeli euforií byly k nezaplacení.

The King Himself

Tak a máme tady vrchol celého večera, samotného “krále” – Armin van Buurena. Dokázal něco, co dokáže málokdo, během svého setu zabrouzdal snad do každého subžánru, který vás napadne. Začínat svým klasickým intrem a vrhnout se hned na lehčí trap? No problem. Celý set doprovázely jako vždy jeho klasické vizualizace zaměřené hlavně na Armina samotného. Tedy až do doby, kdy přišel “výpadek techniky”. Ano, Armin se nebál nastoupit ani se svým “This Is A Test”, který jste mohli vidět/slyšet například během live streamu ASOT 810.

Reakce byla hodně zajímavá, když se na LEDkách objevila typická “modrá smrt” Windowsu a zvuk se přerušoval. Polovina lidí se tvářila a křičela co se děje. Ta druhá půlka prostě okamžitě věděla o co jde a reakce byla úžasná. Musím říct, že koncept “This Is A Test” na mě zapůsobila už během live streamu ASOTu, ale tohle bylo úplně něco jiného, atmosféra se dala doslova krájet. Pokud byste chtěli vidět tenhle kousek alespoň na videozáznamu, podívejte se ZDE. Ani to ale pro mě nebyla ta nejlepší část Arminova setu, tou byl closing, když zahrál Freefall spolu se slovenskou vlajkou, poděkování Slovensku a menším ohňostrojem. Pak přišlo něco na co čekal doslova každý návštěvník – kousek Great Spirit, který by původně perfektně navazoval na nástup Vini Vici, kteří bohužel vystoupit nemohli, ale nahradil(i) je stejně kvalitní Major7 (více ZDE).

Closing

Major7, možná největší překvapení celého dne (noci, rána … jak chcete). Když jsem poprvé viděl, že Major7 vystoupí místo Vini Vici, byl jsem z části opravdu rád, protože přeci jen se nedrží toho čistě mainstream psytrance, ale zabrouzdají i do těch temnějších vod tohoto subžánru. Rozhodně neříkám, že hráli jen ten pure psytrance, ale vytvořili perfektní kombinaci obojího, takže si každý přišel na své. Opravdu nelituji toho, že Vini Vici nepřijeli, i když by bylo zajímavé třeba slyšet Major7 i Vini Vici na jedné stagi ve stejný den. Snad příště.

A máme tady opravdový closing celého eventu. Driftmoon b2b ReOrder, kluci jako vždy udělali to, co umí opravdu nejlépe. A to je úplně zničit (v tom nejlepším slova smyslu) i ty nejotrlejší, kteří vydrželi až do úplného konce. Musím říct, že tenhle closing se zařadil mezi mých Top 10 closingů, které jsem viděl nebo slyšel.

Závěr

Za celý tým OneZoo Music chci poděkovat  týmu EDMANIA za něco tak nečekaně skvělého. Přijeli jsme s dost velkým očekáváním, ale i tak jsme byli překvapeni.

Na závěr se dá opravdu jen dodat, že tohle není jen tak nějaký festival, kde se prostě domluví pár organizátorů, kteří si pozvou velká jména a konec. Ne, tady jde už od začátku vidět, že do celého lineupu a přípravy nejsou vložené jen peníze, ale hlavně srdce. Tohle je totiž #festivalsosrdcom.

Photo by:EDMANIA