Pohled ze zákulisí: Stage manažer 1. díl

Festivalová sezóna je u konce, my už se nemůžeme dočkat té další a vy určitě také ne. Pojďme se podívat na to, jak takový festival vidí jeho stage manažer!

Stage manažer – radost, nervy, zkušenosti

Každý festival je zároveň něčím skvělý a něčím špatný. Vždy se najdou spokojení lidé a vždy se najdou i ti nespokojení. Každému festivalu jde o názor té masy lidí zvané návštěvníci, pro které je to vlastně vše tvořené. Co ale pohled někoho, kdo to vidí z druhé strany? Měl jsem to štěstí a letos jsem mohl být stage manažerem hned na dvou velkých festivalech, proto bych vám rád nabídl pohled na některé věci z “druhého břehu”. Považuji ale za nutné říci, že se jedná jen o můj pohled a pohled jiných kolegů se může o něco lišit, proto prosím o shovívavost 🙂

Pokud máte to štěstí a stane se z vás stage manažer na vícedenním festivalu, máte se na co těšit. V dobrém i ve zlém. Úvodem je třeba upozornit, že nesmíte pít ani brát drogy – tedy můžete, ale jakmile se někomu něco na vaší stage stane, jde to na vaše triko a mohou následovat i právní postihy. A za to riziko to prostě nestojí.

Co se týče osobní výbavy, bez svých desek s papíry se neobejdete ani náhodou – technické soupisy, cateringové soupisy, svozy/odvozy jednotlivých DJs, kontakty, mapa areálu.
Musíte mít powerbanku a solidní tarif na volání, nemluvě o vysílačce.

První den oplýváte nadšením, jste nabití energií, nic pro vás není problém a hlavně se těšíte. Všechny DJs nadšeně vítáte a snažíte se, aby vše bylo dle představ každého z nich. Zároveň obhlížíte prostor celé stage, jestli je vše tak jak má být, popř. řešíte s technickým týmem poslední detaily. První den vlastně bývá takový “zkušební” den, kdy postupně zjišťujete, co funguje správně a co zase tak úplně nefunguje, přičemž se VŽDY najde něco, co řešíte ještě další den. Postupem večera se začnou objevovat první headlineři, o které se staráte na 120% – nic nesmí být špatně, už jen kvůli tomu aby bylo znát, že víte, co děláte.

Druhý den vás nadšení z vaší práce neopouští, ale mírný deficit ve vaší energii již je znát. Hlavním důvodem je převážně to, že na stage musíte být přítomni každý den od začátku do konce programu, což na letním festivalu může být klidně od 14:00 do 04:00. Předchozí den pochopitelně proběhla solidní party, takže pokud se vám nechce čekat na uklízecí četu, tak vezmete igelitový pytel a jdete kurýrovat backstage sami. Z toho máte většinou radost, protože je to ruční práce, u které neřešíte, kdo kdy přijede nebo jestli vše funguje – zkrátka nic náročného na psychiku!
Je třeba znovu zapojit techniku na stage, tak si na chvilku uděláte zvukaře a může se to rozjet nanovo.

Třetí den naléhavě hledáte stánek s kávou. Není? Tak to bůh s vámi! Proklínáte toho, kdo zařizuje stánky na festival a jdete se natáhnout na lavici do backstage. DJs nyní vítají vás, spíše než vy je, a je znatelné, že jsou již více nadšení než vy. Některé tracky slyšíte se štěstím teprve po šesté. Celé se to začíná tak nějak lámat a vy se přistihnete, že chvilku jste žili v domnění, že se jedná o poslední den. Na dotazy typu “tak jak to jde?” máte už naučenou jednu a tu samou odpověď a málokdy se stane, že se rozhovor vyvíjí směrem, který jste za poslední dny ještě neslyšeli.

Čtvrtý den se vám už opravdu nikam nechce. Jasně, že celý ten proces milujete, milujete hudbu, milujete headlinery, kteří přijedou, a moc dobře si uvědomujete, jak skvělá šance to je, s nimi mluvit a být toho celého součástí, ale jste prostě téměř vyčerpaní. O nadšení se hovořit nedá a vy začínáte hledat místa a čas na alespoň částečný odpočinek. Některé tracky rozhodně slyšíte třeba už po desáté ale což! Na konci tohoto dne končí celý festival a vy cítíte určitou úlevu, vyčerpání, ale i částečnou prázdnotu v duši.

Bolístkou celého procesu je i to, že sledujete obrovskou masu lidí, jak si užívají party jejich života a vy sice jste při tom, ale nemůžete se rozběhnout do první řady, taky pořádně zapařit a utrhnout se ze řetězu. Musíte být zkrátka ready, kdyby se cokoliv stalo – stage manažer jak má být. Každopádně je skvělé podílet se na něčem takovém, ale zkrátka to není to samé, jako když si to bezstarostně užíváte. Je to spousta stresu, starostí a napětí, ale ve finále zjistíte, že děláte něco, co prostě milujete, a hlavně – má to smysl!

Když se bezprostředně poté ohlédnete za několika posledními dny, tak necítíte nic z toho, co popisuji výše. To přijde až později. Cítíte jen obrovskou radost – radost ze skvěle odvedené práce, radost z toho, že jste vytvořili ostatním lidem zážitek, radost z toho, že můžete být součástí něčeho tak obrovského … a taky vyčerpání, obrovské vyčerpání 🙂