Origins – Detroit techno

Zoom

17. zář 2017

Před dvěma týdny jsme vám v prvním článku z rubriky Origins představili původ žánru, který pochází z Chicaga, vděčíme mu za zrod EDM a časem se pro něj vžilo označení house.
Dnes se opět podíváme na sever USA a zaměříme se na zrod stylu citelně chladnějšího a futurističtějšího, techna.

S odstupem času lze říci, že 80. léta byla klíčovým obdobím pro rozmach elektronické hudby. Kraftwerk, Depeche Mode, Giorgio Moroder, Vangelis nebo Jean-Michel Jarre změnili pohled na to, co se nazývá hudbou a jak se dá hudba tvořit. Hudba z „krabiček“ dokázala vyprodávat stadiony stejně dobře jako rock a nic už nebylo jako předtím.

Za vznikem housové hudby stála v jejích prvopočátcích černošská hudba v podobě disca, soulu, jazzu nebo gospelu. Tyto žánry jsou velmi rytmické a plné života, přímo vybízející k tanci. Ve městě Detroit nicméně panovala citelně odlišná atmosféra. Toto centrum automobilové a průmyslové výroby se stalo rodištěm zdánlivého protipólu housové hudby. Detroit techno je považováno za „odpověď“ na Chicago house, ale ve srovnání s ním zní jako hudba z jiného světa. Šlo o jeden ze způsobů, jak se kreativně vypořádat se všudypřítomnou technologií, masivní průmyslovou výrobou, obavami z budoucnosti a směřování lidské civilizace. Sci-fi motivy se tak staly neodmyslitelnými prvky tohoto nového žánru.

Na počátku žánru stála trojice DJů: Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May. Pro toto trio se vžilo označení Belleville Three (všichni chodili na stejnou střední školu v Belleville ve státě Michigan). Jejich tvorba byla ovlivněna skladbami od Yellow Magic Orchestra, Kraftwerku, Bootsyho nebo Depeche Mode. Výraznou úlohu sehrála také rádiová show Midnight Funk Association, za kterou stál Charles „The Electrifying Mojo“ Johnson, DJ, který šel proti tehdejším trendům a dával ve své show prostor elektronické hudbě místo tehdy mimořádně populárního disca.

Jednou z prvních skladeb, kterou je možné označit za techno, je Clear od dua Cybotron, které tvořil již zmíněný Juan Atkins a také Richard Davis (často se také uvádí skladba Sharevari od A Number of Names z roku 1981). Tato skladba z roku 1983 je zapamatovatelná především díky výrazné smyčce, která se táhne téměř celou skladbou. Motiv smyčky byl sice „vypůjčen“ od Kraftwerku (konkrétně z Hall of Mirrors), ale až Atkinsovi se povedlo přetvořit ho v perfektně vystavěnou taneční skladbu. Clear zaznamenal také výrazný komerční úspěch. Prodalo se více než 50 000 kopií tohoto singlu a magazín Wire ho označil za „průkopnický“.

Techno vděčí za svůj jedinečný zvuk také novinkám na poli hudební techniky. Základem výbavy tehdejších producentů byly bicí automaty Roland TR-909 a 808 a oblíbený syntetizátor Yamaha DX100.

Atkins, později označovaný jako „Kmotr techna“, si po rozpadu Cybotronu založil vlastní label Metroplex a pod pseudonymem Model 500 vydal v roce 1985 No UFOs. Ve srovnání s Clear je temnější, rytmičtější a celkově „našlapanější“.

Dalším zlomovým bodem byl rok 1987, kdy světlo světa uzřela skladba Strings of Life od Derricka Maya vystupujícího pod pseudonymem Rhythim Is Rhythim. Strings of Love se stala okamžitou senzací a hymnou tanečních parketů. Je považována za klasiku jak v rámci housu, tak techna. Celá skladba je postavena na klavírní sekvenci od Michaela Jamese, Mayova kamaráda. Dle Frankieho Knucklese skladba „prostě explodovala. Bylo to jako něco, co si nedokážete představit, ten druh síly a energie, kterou lidé z té nahrávky dostávali, když ji slyšeli poprvé“. Zajímavé také je, že skladba nemá výraznou basovou linku.

Strings of Life se stala kultem, Mixmag ji zařadil na 17. příčku v žebříčku Greatest Danse Singles of All Time a ve veřejné anketě The Greatest Ever Dance Record pořádané BBC se dostala na 4. místo hned za Billie Jean (Michael Jackson), Sex Machine (James Brown) a I Feel Love (Donna Summers).

Pojem techno se objevil až rok po vydání Strings of Life v názvu skladby Juana Atkinse Techno Music. Ta se stala titulní nahrávkou kompilace Techno! The New Dance Sound of Detroit, která vyšla ve Spojeném království a měla za cíl představit evropským posluchačům nový hudební trend. Dnes můžeme říci, že se jí to povedlo znamenitě.

První vlna detroit techna vyvrcholila v letech 1988 až 1989 a podíl na tom měli kromě již zmíněného Belleville Tria také Blake Baxter nebo Chez Damier. Druhá vlna se objevila na scéně záhy a v té době již bylo techno považováno za plnohodnotný hudební styl (do té doby se jednotlivé žánry elektronické taneční hudby příliš nerozlišovaly). Mezi hlavní představitele techna v 90. letech patřili Jeff Mills, Carl Craig a Octave One.

Atkins, May a Saunderson jsou pořád aktivní a můžete je potkat na festivalech po celém světě. Jenom v letošním roce již stihli vystupit na Coachelle, belgickém Tomorrowlandu, festivalu Audioriver nebo Movementu v Detroitu. Jak vypadá (a hlavně zní) vystoupení této „svaté trojice“ techna?

Pokud se vám detroit techno zalíbilo a měli by jste zájem poslechnout si další skvělé skladby z té doby, doporučuji podívat se na výběr TOP 10, který sestavil samotný Kevin Saunders, stačí kliknout ZDE.

V příštím díle se můžete těšit na povídání o dalším pilíři moderní EDM, žánru, který je dnes známý jako trance.