SwingIt!: Exkluzivní rozhovor s Mydy Rabycad

Naše rubrika o světě electro swingu se vrací po téměř měsíční pauze. To ale neznamená, že bychom se celý měsíc flákali! Právě naopak, připravili jsme si pro vás obsah skutečně výjimečný. Rozhovor s jednou z nejúspěšnějších českých kapel současnosti, která minulý rok zazářila (teprv jako druhá česká kapela v historii) na největším hudebním festivalu světa v anglickém Glastonbury.

Mydy Rabycad tvoří kromě sympatické zpěvačky Žofie Dařbujánové také Nèro Scartch, expert na synťáky a samplery, basák Jan Drábek, saxofonista a občasný klávesák Mikuláš Pejcha. Kvarteto doplňují také stálí hosté, Tomáš Konůpka na bicích a Ondřej Slánský na kytaře. Do interview se zapojilo hned několik členů kapely, tady jsou jejich odpovědi.

1. Začneme obligátní otázkou, tedy jak jste přišli k názvu Mydy Rabycad? Má toto nevšední spojení nějaký význam?

Nèro: Máme skvělou zprávu pro všechny badatele! Na našem novém albu je konečně píseň věnovaná tomuto tématu. Konečně se svět dozví, co znamená Mydy Rabycad. Takže vám to teď logicky nemůžeme říci.

Mikuláš: Ale můžeme vám říct, že se ta píseň jmenuje M.Y.D.Y.

2. Vaši hudbu označujete jako „glamtronic“, ale většina lidí si vás asociuje s electro swingem. Co vás vedlo právě k volbě tohoto stylu? Máte nějaké hudební vzory?

Nèro: K volbě electroswingu v úplných začátcích nás vedlo to, že nám ten žánr tehdy přišel zajímavý, neokoukaný a zábavný. Ke stylu glamtronic pak to, že jsme si uvědomovali, že se electro swingu vzdalujeme a zároveň se electro swing nikam neposouvá a tím se oprávněně mění i názor lidí na tento styl. Vzory nemáme vůbec, máme pouze oblíbence a ty máme každý z kapely docela dost odlišné, bylo by na dost dlouho to tu vypisovat. Shrnul bych to tak, že se v hudbě nebráníme vůbec ničemu.

Mikuláš: Myslím, že to vychází taky z toho, že electro swing spojuje tak nějak prvky, který nás baví. A to elektroniku a jazzový/swingový prvky, který jsou zároveň taneční. Nicméně problém shrnul Nèro – rychle se takový žánr může oposlouchat a není z něj kam utéct. Myslím, že je pro nás štěstím, že jsme nikdy čistokrevný electro swing nehráli a to nám otevřelo ty dveře, kterými jsme teď vstoupili na cestu. Na cestu neprobádanou, ale zábavnou a plnou synťáků, který v písních potkávají všecko možný i nemožný.

3. Na české electroswingové scéně, která je poměrně nevýrazná, působíte jako zjevení a dovolil bych si říci, že jste za hranicemi ještě známější než doma. Čím myslíte, že to je?

Nèro: Děkujeme, jsme rádi, že se můžeme zjevovat! Je to neustálou prací na kapele. Jen tak se s něčím nespokojíme a když spokojíme, stejně to chceme do příště posunout ještě dál. To je hlavní předpoklad – nestát na místě. Aby to ale mohlo takhle fungovat, je nutné, abyste na všechno nebyli sami. Kapela, to nejsou jenom lidi na pódiu, ale i lidi, kteří nám dlouhodobě pomáhají v naší snaze a bez kterých bychom to nezvládli, protože bychom se nemohli plně soustředit jen na tu svou část – hudbu.

Žofie: Jedním z takových je bez pochyby Kužel, neodmyslitelná část Mydy – náš manažer a zvukař. Ten nejen že dohlíží na celý tenhle cirkus, ale přesně ví, po čem sáhnout, koho oslovit, koho neoslovit, kdy nás pochválit a kdy do nás naopak kopnout. Právě díky tomu se opravdu můžeme soustředit převážně jen na skládání a naši show.

4. V čem dle Vás spočívá největší rozdíl mezi tuzemskou a zahraniční scénou? Vnímáte pověstnou „propast“ mezi Západem a Východem, anebo jde spíše o regionální odlišnosti mající původ v kultuře? Je něco, co Vám u nás chybí či Vás vysloveně štve?

Nèro: Lidi na západě se obecně víc zajímají o kulturu, sami si vyhledávají novou hudbu. A to zdaleka nejen mladí. Nevím, kde se v nás vzala ta vlastnost, že máme rádi jenom to, co už známe, zbytek poslouchat nechceme. Co se týče scény obecně, chybí tu více kapel, které by věděly jak na to a šly si tvrdě za svým. Je tu tolik parádních kapel, ale nejsou tu manažeři, co by se jich chytli a společně to naservírovali lidem a tak dále. Málokdo si to uvědomuje, ale opravdu není samotná hudba jediná věc, o kterou jde. Každopádně jsme rozhodně nadšeni, jaké kapely tu v posledních letech vznikají, scéna se jednoznačně posouvá k lepšímu. Akorát tu v hudbě, kterou slyšíme z rádií chybí méně unylosti, více hravosti, zvratů a explozí. Díky Bohu za kapely, jako jsou Hentai Corporation nebo Bert & Friends.

Mikuláš: Nedávno jsem četl článek jednoho expata, který popisoval život v Praze. Krédo celého článku bylo, že na první pohled jsou Čechy místem, který působí až neskutečně liberálně (dekriminalizací drog počínaje, homosexuály na veřejnosti konče). Až na ten druhý však zjistíte, že to je totální a upřímný nezájem o kohokoliv jiného, než sebe. Myslím si, že to je dostatečné vysvětlení toho, proč to v Čechách “nejede”. Protože když jste mladá kapela a jste docela dobří, potřebujete pořádně nakopnout. A to několikrát. Od kamarádů, od vydavatele, fanoušků… V Čechách se setkáte s hodně sepranou podobou toho všeho. A to samozřejmě nemířím na naše fanoušky, kteří při nás od začátku stojí. Ale ukazuji prstem třeba na ty, kteří přijdou na váš koncert a řeknou, že jste se jim líbili, ale cédéčko si radši stáhnou. Myslím, že to je takový bizár, který jsme nikde jinde ve světě nezažili. Naopak, tam byla ta podpora cítit na každém kroku hodně intenzivně. Pro ten pocit by šel člověk na kraj světa, že vám věří někdo, kdo vás viděl 75 minut jančit po pódiu. Proto chápu, že v zahraniční je obecně víc kapel, které jezdí po světě. My máme asi štěstí v tom, že jsme si tuhle lásku od začátku předávali mezi sebou jako parta. Prostě jsme věděli, že to, co děláme, má smysl a že to dělat chceme. Tak to děláme!

5. V uplynulých letech zažíval electro swing obrovský boom také v České republice. Lidé si oblíbili tematické párty spojené se swingovým dresscodem a vznikla také spousta tanečních kurzů zaměřených právě na swing. Proč dle Vašeho názoru lidé tak tíhnou k „retru“ a pořád se vracejí k starším hudebním stylům?

Nèro: Protože ta éra, alespoň jak si ji dnes představujeme, byla strašně cool a docela dost koresponduje s tou dnešní z hlediska toho party módu, zlaté éry, kdy bylo skvěle a vlastně nám nic nechybělo. Oni se nevrací ke starším stylům, na těchto akcích se nehraje klasický swing. Jenom prvky těchto silných žánrů se vrací v nějaké obměně, v současném kabátu.

Žofie: Troufám si říct, že lidi i dost baví móda téhle doby a všechno s tím spojené. Kluci elegáni rádi tahají holky na randíčka právě na takovýhle akce, holky se vyšňořej a náležitě si to pak společně užívají. Někteří z nás si holt rádi připomínají dobu, kdy kluci byli gentlemani a holky se neváleli pod stolem. 🙂

Mikuláš: Nostalgie je silná věc. Hýbe nejen dějinami. Electroswingový boom byl v dobách ekonomické krize. Není to náhoda, že lidé hledají únik alespoň v nějaké party, když jim není jinak dobře? Podobné to bylo se swingem v minulém století, také byla krize… Myslím, že každá generace hledá hrdiny svého mládí, kteří jsou jen převlečení hrdinové našich rodičů. Když se brnkne na tuhle strunu, lidi to milují. Ale těžký říct proč, zase ta nostalgie. Pocit, který se těžko vyjadřuje a stejně jsme ho každý zažil.

6. Elektronická hudba je jednoznačně na vzestupu a dá se říci, že z rádií postupně vytlačuje tu čistě akustickou. Troufnete si odhadnout další vývoj?

Nèro: Zároveň v současnosti minimalismus vytlačuje překombinovanost. Na vývoj se těšíme a necháme se rádi překvapit.

Žofie: Já osobně si myslím, že je to pokročilostí naší doby a dost možná se to brzy zase obrátí. Na druhou stranu to ale také může být tím, že jsme přeposlouchaní. Přeci jen u nás, v Čechách a na Slovensku, není zrovna mnoho ‘akustických’ nápaditých projektů. Když už se ale nějaký originál vyloupne, slyšet o něm rozhodně je, bohužel ale většinou ne v našich rádiích. To už je ale zase jiná kapitola.

Mikuláš: Nezní to jako hudba budoucnosti? Já myslím, že trochu jo. Je nepředstavitelný, jaký rytmy a zvuky se teď v hudbě objevují. Netroufám si říct, co bude, ale rozhodně se máme na co těšit. Je to jízda, která nikdy nemůže skončit. Mimochodem, to jsem si vždycky přál na pouťový atrakci.

7. Máte nějaký konkrétní zážitek za celou dobu Vaší kariéry, který byl pro Vás nejsilnější a vybaví se Vám jako první?

Nèro: Z poslední doby teď určitě americké turné. Nálada, jaká v těch místech převládala, jak byli fanoušci z naší hudby vedle, duch těch míst, která jsme navštívili… Všechny tyhle věci a spousta dalších detailů udělala dojem, na který nikdy nezapomenu.

Žofie: Pro mě byl rozhodně jeden z nejsilnějších momentů, když jsme se v Turecku po vystoupení na Nilüfer Müzik festivalu potkali s fanoušky. Nebylo to takový to plánovaný setkání, šli jsme se jen podívat na kapelu, co hrála po nás. Stáli jsme ve VIP, protože byl jinak hrozný nával. Jen jsme došli k plotu, nahrnulo se za námi spoustu mladých lidí, kteří se s námi chtěli vyfotit a prohodit pár slov. Zase takový malý krásný Beatles feeling. Mezi nimi se najednou vynořil klučík, mohlo mu být tak 17, hned jsme se zapovídali. Měl neskutečný přehled o evropských festivalech, povídal mi na který chce jet, na který už má lístek apod. Byly mezi nimi festivaly jako Sziget, Lolapalooza Berlin, Glastonbury… V tom mžiku mi to nedošlo a tak jsem mu hned přitakala, že rozhodně musí jet, navíc jestli už má lístky, má napůl vyhráno. No ale ono fakt jen napůl. Zesmutněl a řekl, že je to jeho největší sen, který se mu s největší pravděpodobností nesplní, protože nemůže odjet ze země a právě proto je hrozně vděčný a děkuje za to, že mohl vidět aspoň nás. Měsíce před námi u nich z politických důvodů zrušili své koncerty všichni velcí interpreti jako Muse nebo Sia, ale my, my jsme přijeli a tak pro ně teď znamenáme víc, než ti ostatní, i přesto, že nás doposud neznali. Nevěděla jsem, jestli se nejdřív usmát nebo zamáčknout slzu. Nakonec se usmál on, objal mě, poděkoval a běžel zas dál, aby uvolnil místo dalším. To se mnou tedy opravdu zamávalo. Takový rozpolcení v sobě jsem snad ještě nezažila. Bylo krásný slyšet, jak moc pro ně znamenáme, zároveň mi z toho ale bylo vážně smutno. Měli bychom být vděční za to, co všechno můžeme my, a trochu víc si to ochraňovat.

Mikuláš: Co dodat? Pokaždé, když stojíme na konci koncertu bok po boku a lidi nadšeně tleskají. To je skutečně neopakovatelný zážitek. Myslím, že to je definice přítomnosti a radosti. Minulost není, budoucnost nejistá. Je to sakra teď!

8. Co Vás při tvorbě nejvíce inspiruje? Máte v rámci kapely nějaké tvůrčí rituály nebo techniky?

Nèro: Inspiruje nás strašná spousta dobré hudby, na kterou narážíme. Jednou za čas pak máme takový rituál, že si koupíme u Vietnamců flašku a jdeme do studia napsat něco nového.

Mikuláš: Život je dost zábavný na to, aby nám přiřadil pod nohy nějaký hezký bizárek pro povznesení. Takže naštěstí nemusíme běhat pro múzy na inzerát. Každopádně po návratu z mejdanu toho člověk vymyslí tolik, že si druhý den nic nepamatuje. Je to náročný, co si budeme povídat.

9. Náš portál se zaměřuje na elektronickou taneční hudbu obecně. Poslechnete si někdy také house, D’n’B, techno či trance? Ovlivňuje současná EDM produkce Vaši tvorbu?

Nèro: Určitě a nemálo! Na after parties se často hraje hudba těchto žánrů a my si to užíváme. Vibe té hudby a celé party v podroušeném stavu, to jsou taky často momenty, které zanechají silné imprese a pak se ten pocit člověk snaží převést do své tvorby. U té EDM hudby, je to jako se vším: nesmí to být debilní a prvoplánové. Pak to je super.

Mikuláš: V téhle hudbě je taková energie, která nás svou silou fascinuje. Pořádný house nebo temný techno nás dokáže dostat do varu.

10. Umíte si představit kolaboraci s nějakým světovým DJem? Pokud ano, s kterým?

Nèro: A Skillz.

Mikuláš: Chinese Man.

11. Které kluby v rámci České republiky byste našim čtenářům doporučili a proč?

Žofie: Ten náš úplně nejvíc nejoblíbenější, tedy Lucerna Music Bar! Krásnej klub s pestrýma kvalitním programem. Muzikantům pak brněnský Sono, tam je blaho hrát.

12. A teď jedna podpásovka – kterou Vaši skladbu považujete za tu (prozatím) nejlepší a kterou naopak za tu nejhorší?

Nèro: To se nedá vůbec takhle říct, protože každá skladba vyjadřuje něco úplně jiného. Můžu říct pouze nejoblíbenější, a to je pro mě v současné době The Beast z nového alba. Nejméně oblíbená pak bude asi nějaká z úplně starých, které jsme nikdy nevydali. Tak asi Nový svět.

Žofie: Ajajaj. Souhlasím s Novým Světem a přidala bych Trombone. Jinak aktuálně procházíme fází, kdy máme rádi úplně všechny z nový desky, jen se tak různě střídají. Vždycky když sedneme do dodávky, potutelně si sdělujeme, kdo zrovna jakou sjíždí, která to byla před týdnem, a pak už se jen dohadujeme, kterou si dřív pustíme 🙂

13. Máte nějaký vzkaz pro čtenáře OneZoo Music, kteří uvažují o kariéře v hudebním průmyslu?

Pokud budete dělat spontánní hudbu z lásky, fandíme vám! Pokud pouze vykleštěný produkt pro vydělávání peněz, jste pitomci. :))

Poslední otázka: V letošním roce jste vydali již 3 singly, můžeme se před Vánoci těšit také na nové album?

Nèro: Naše krásné nové album M.Y.D.Y. plné nových písní vychází už 27.10. pod labelem 420 Production a 9. listopadu proběhne velkolepý křest v pražském Lucerna Music Baru. Album vyjde na všech známých online platformách, CD a konečně i vinylu!

Kapele děkujeme za rozhovor a především doufáme, že se rozhovor líbil vám, našim čtenářům. Kapelu Mydy Rabycad můžete vidět naživo například již dnes v rámci Plzeňské noci 2017, další termíny vystoupení naleznete na jejich oficiálních stránkách.

Autor fotky: Koki